29. března 2026

  Cayman Pharma Neratovice B : Dubno A     2½ : 5½

Jelikož jsem měl čas sledovat průbeh zápasu, posílám svoje shrnutí.

Situace před začátkem zápasu nebyla úplně přehledná – našim kolegům z Neratovic již o nic nešlo a někteří to dávali najevo. Tak trochu jsem očekával nabídku na smírný průběh zápasu, ale žádná nepřišla. Nemuseli jsme tedy ani přemýšlet, jestli nevstoupíme do téže řeky, stejně jako před 28 lety (v roce 1998), kdy náš poslední ligový zápas v Neratovicích skončil 4:4 po půl hodině hry a následně se spontáně transformoval do bleskového turnaje.

Navzdory tomu zůstala konkrétně moje bojová morálka na bodě mrazu a již v 9. tahu jsem svému dávnému kamarádovi Lukáši Jandourkovi nabídl remízu, která byla obratem přijata. Taková očividná provokace by jistě mohla leckoho ovlivnit, ale nic takového se nestalo. Postupně jsme nabízeli remízu na 2. (Fanda), 4. (Milan) a 5. (Vláďa) šachovnici, ale naši soupeři je všechny odmítli.

Zápas se začal vyvíjet poměrně nekompromisně a celkový výsledek zůstával otevřený. Po dalších více než dvou hodinách hry došlo k průlomu na druhé šachovnici. Fanda hrál s Pepou Purnochem a oba pojali holandskou poměrně nekonvenčně, což Fandu vyprovokovalo k rozpoutání zápletek. Nejprve nabídl pěšce na b2, pak celou figuru a nakonec se na něj usmálo štěstí a po hrubé chybě soupeře zmatil. Partie zřejmě mohla skončit i s opačným výsledkem, ale to není důležité – odvaha byla odměněna a dostali jsme se do vedení.

Za chvíli po té skončila remízou partie Matěje Hrubého, který černými tlačil na svého zkušeného a lstivého soupeře. Partie se vyvíjela nadějně, ale bílý pokaždé našel výmluvu a zásadní výhodu se Matějovi získat nepodařilo. Na závěr se již nešlo vyhnout opakování tahů.

Jako další dospěla k závěru mysteriózní partie Martina Štufky, který nastoupil proti velmi zkušenému Hadžalovi. Bloumající hráči se v ní ze začátku jen těžko orientovali, o čemž svědčí komentář jednoho ze seniorních kolegů po té, co Martin nabídl k jednoduchému dobrání jezdce na d4: „oni tam hrají žravé šachy!“ Nicméně se velice rychle ukázalo, jak jedovatou pozici se Martinovi podařilo vytvořit – i když měl o figuru méně, černé figury si navzájem překážely. Za pár tahů již černý kousal do kyselého jablka a část materiálu vracel, až partie skončila v zabetonované koncovce, kde měl Martin věž proti dvěma figurám. Remíza byla logická a Martin si zaslouží pochvalu za to, jak si dokázal kreativně poradit se svízelnou situací.

Mezitím ostatní partie dospěly k časové kontrole a vše nasvědčovalo, že pro nás zápas skončí pozitivně. Velmi svědomitě a příkladně bojující Milan Petras zvítězil formálně na čas, ale věžová koncovka byla již pro soupeře beznadějná. Milan zahájil dobře a nabídl remízu, čímž soupeře vyprovokoval k pozičním nepřístojnostem (g7-g5). Potom elegantně obětoval kvalitu a získal značnou poziční výhodu. Po vrácení kvality byla již černá pozice v troskách.

Vláďa Mareš vzápětí podepsal remízu na paté šachovnici. Také on ji nabízel poměrně brzy po výměně dam, ale soupeř zřejmě doufal, že se mu podaří uplatnit výhodu dvou střelců. K tomu však nedošlo, protože Vláďovi jezdci byly aktivnější a v jednu chvíli mohl nejspíš i vyhrát. Remízu pak již Vláďa uzavíral spíše z pozice síly. Tímto jsme dosáhli stavu 4:2 a už bylo jasné, že vyhrajeme.

Vítěznou remízu za chvíli přidal Martin Zeman. Černými dosáhl plně uspokojivé pozice a postupně využíval všech možností pro její zesilování. Navzdory omezenému materiálu musel již bílý hrát velmi opatrně a zachránil se jen díky silnému volnému pěšci na sloupci a.
Poslední partii zápasu dohrál Honza Mejzr, který nám předvedl svůj vysoký standard. V zahájení udržel pěšce i prostorovou převahu, kterou postupně zvětšoval. Ovíjel pozici černého jako hroznýš a bezpečně ji převedl do vyhrané koncovky. Zpětně vzato byla Honzova partie hrou na jednu bránu a skončila zaslouženým vítězstvím, které jenom podtrhlo celkový výsledek 5,5 : 2,5 v náš prospěch.

Petr Stluka